Veronika
Milda, Bilda, Milošek
muzikantský je šotek.
Jak to bylo? Čtěte dál,
jak bluegrassák se ze mě stal :)
Už jako malé děcko jsem toužila hrát na nějaký hudební nástroj. Mé přání překazilo hloupých pět pater našeho paneláku. Představa, že vynášíme mohutné křídlo k nám do obývacího pokoje, mamku děsila noc co noc.
Až potvrzení faktu, jistě osobou odbornou, že jsem naprostý hudební antitalent, že mám dokonalý hudební hluch a ke všemu ještě příliš krátké prsty, mé drahé rodiče uklidnilo. Tedy, abych to shrnula, ve svých zhruba šesti letech jsem byla označena za "netalentované děcko" a hozena do pytle s těmi všemi, kteří notám říkají kuličky a houslový klíč by umístili maximálně na šňůrku a pověsili si ho na krk.
A tak jsem kradla bratrovi flétničku a tajně cvičila, aby až vyrostu, všichni koukali, jaký jsem to umělec :) A moment překvapení opravdu přišel.
K patnáctým narozeninám jsem v černém futrále našla kytárku značky Furch, jedno trsátko značky Dunlop a sadu strun Martin.
Hrála jsem, zpívala a hrála a zpívala...., čímž se začal psát můj příběh - "život bluegrassového muzikanta".
