Dana Šteflová - kontrabas

Zpět ...

Danuše Oskeruše

Tak to jsem já:-).

Na kytaru jsem se začala snažit hrát někdy na střední škole. Moc mi to nešlo, ale naštěstí mě to zcela neodradilo. Moc dobře si pamatuju pokusy naladit kytaru (které končily prasklou strunou, protože jsem přetáhla strunu klidně o oktávu a více) a první smutné folkové písně, které jsem psala v pubertálním rozrušení:-)...

Hrát jsem se, jako samouk, začala učit, až když jsem byla na vysoké škole (asi v roce 1999). Nechala jsem se do toho namočit svým starším bratrem Vencou, kterej je pro mě stále bezkonkurečně nejlepším a nejpohodovějším banjistou.

V té době jsem se přestala snažit (naštěstí) o vlastní folkovou tvorbu, ale snažila jsem se psát české texty na anglické písně. Dnes jsem ráda, že nebyl žádný realizován (protože to bylo hrozný ...:-).

Dále mě hudebně formovaly zejména téměř každovíkendové jamy se starou partou, jako byl Jindra Pryl, Péťa Ulrych, kluci Bokovi, Bochník a kluci z Faktoru..., ale nejvíc práce si se mnou dal zase brácha Venca a můj doživotní přítel Radek. Ten mi otevřel uši a naučil mě trochu zpívat.

První hudební zakotvení jsem našla v The Lusatian Grass (2002), v  historicky nejpočetnější sestavě. Hrála jsem na Ralphovu malinkou Martenku a trochu jsem zpívala, hlavně s Kájou Stránskou. Jsem Tomášovi vděčná, že mi dal tenkrát důvěru a hodně mě hudebně ovlivnil.

Pak nebylo dlouho nic, respektive bylo něco jiného než hudba, až do té doby, kdy mě Verča přetáhla opět do "Lužické" (2008), kde jsem měla tu drzost a začala jsem hrát na kontrabas. Zde se mi podařilo zhmotnit své první "šuplíkové" písničky, které vznikají přibližně od roku 2004, které píšu lámanou angličtinou.

Po roce v Lužické jsme s Verčou odešly a s klukama jsme dali dohromady The Kasperle Band  - což je sestava mých neoblíbenějších muzikantů - a to bez nadsázky! Možná se rýsuje i další seskupení, protože Kasperlata jsou teď ve spacím období.

Hudba a působení v kapele má pro mě smysl, jen pokud se tvoří něco z nás - tedy pokud děláme vlastní písničky. Jako interpret nestojím za moc, pokud napíšu písničku, přispěju aspoň něčím.

Bluegrass nepovažuju za výjimečně krásnou hudbu, spíše za jedinou, kterou jsem schopná trošku hrát a skrz kterou umím alespoň trochu profiltrovat emoci.

Na závěr musím přiznat, že hudba není středem mého života a v oblasti koníčků je zhusta doplňována dalšími aktivitami. Tedy zejména sportem, výtvarnou činností (všeliké vyrábění, malování atd..), přírodou  a trošinku i cestami kolem i za hranice.